3. Kapitola: Sblížení || FIRST DANCE

15. listopadu 2011 v 16:14 | LussyNda |  phoenix wonder-first dance
3. Kapitola: Sblížení
První dny ve škole probíhali jako každe jine a proč by to take melo byt jinak. Všichni byli radi ze se zase po době co stravili mimo školu vidi. A spiš než o učivo jevili zajem o spolužaky a kamarady s kterymi si zdělovali své dojmy. Což se ale nelibílo profesorům. "Jste na vysoke ne na zakladní škole tak si to uvědomte" Zněla odpověd každeho profesora, kteremu

se to nelibilo. Ale Biance škola přece jen přišla jina ... takova zvlaštní až skoro nepopsatelná. A nebo snad ona byla jina,??? Neveděla jak si na tuto otazku odpovědět. Samozdřejmě že byla jina změnila se a to hodně věděla už co od života chce a čeho chce dosahnou. I když magie to zrovna nebyla ale byla její součastí a ona veděla že pokud chce žít aspon trochu normální život musi se smířit i stím co je. Stím že je jina než všichni ostatní na tomto světě. Často ji to děsilo a to bylo ve chvilich když sama sedela ve svem pokoji za teplych prazdninových dnů a divala se z okna. Jedine chvile ktere byli fajn a ktere cele leto milovala byli chvíle s Chrisem na jejich magickém místě. Kde se poprvé polibili a kde poprve získala své schopnosti ... Milovali se veděli to oba moc dobře ....
"Nejsem si jistý jestli bude chtít i nadale spolupracovat. Mám takový dojem že začína měkknout." s temito slovy se Josh otočil na svého otce. "Nevíme co od něj můžeme čekat. Vždyt přece bysme to zvladli i sami ne??" Pokrčil rameny a vzhledl ke svemu otci, který seděl v křesle a kouřil doutník. "Proč myslíš, že to neuděla hm? vi moc dobře co by ho čekalo." Popotahl z doutníku. Josh jen pokrčil rameny. "No nevim nevim zda se mi jako by o tom pořad dokola a dokola přemyšlel a hledal další a další vychodiska jak z toho ven a vubec se mi to nelibi uvidiš že příjde den a budeme litovat toho že jsme ho do toho tahali." Stemi to slovy se Josh otočil zpatky k oknu a vykoukl ven.

Devon si nemohl pomoct pořad seděl na fontane v parku a nechaval se unašet vzpomínkami, ktere si pamatoval ze svého dětství. Ani nevěděl jak dloho tu jen tak sedí a je zahloubaný do svých vzpomínek a ani nechtel odejit. Při představě že půjde domů a bude zase cele dny zavřeny v kancelaři se svym otcem a bratrem mu bylo špatně. Nejradši by se sebral a odjel nekam hodne hodne daleko a vubec by mu to nevadilo se nikdy nevracet. Za ty roky co žil mimo domov se velice změnil okolnosti ho změnili a on věděl, že už nikdy nebude takový jako dřív a ani nechtěl byt takový. Nechtěl být jako jeho otec. Tahle představa ho desila mnohem vic než to co jeho otec chystal už nekolik let. "Nebudu jako on ... Nikdy" Stemito slovy seskočil z fontany a vydal se ven z parku.

Uplynulo několik hodin a první den dalšího zimního semestru skončil. "Uff ještě že už je to zanama co? ale řeknu vam že ty profesoři se museli zblaznit." Prohlasila Carmen a koukla po ostaních, kteří ji zdřejmě nevěnovali pozornost."Hallo slyšíte me? o čem to zase mluvite? " položila jasnou otazku a čekala na ni taktež i odpověd. Všichni členove jejich party se na ni otočili ale ten kdo nakonec promluvil byla Natalie. "Ale bavime se o Biance. O tom co se to sní tak najedou stalo" Pokrčila rameny. Carmen jen protočila oči. "No jo svata Bianca kde bysme bez ni take byli že." Procenila mezi zuby a všimla si že se na ni všichni divaji blbe. "No dobře dobře omlouvam se ale přece nebudeme plakat jen proto, že se na nas vykašlala ne?" pokrčila rameny. "Je to divne." prohlasila Natalie. "Byli sme kamaradky skoro od narozeni a najednou tohle .. ne za tim neco bude určite a ja přijdu na to co." prohlasila razantně Natalie.

Chris opet doprovodil Biancu zpatky domů a opět spolu dlouho sedeli v aute a povídali si. Dělali to tak vždycky protože Biance se do toho domu vubec nechtelo mela znej husí kuži a nevěděla proč bylo na něm něco ... něco co ji bralo vzduch z plic. Chris ji chytnul za její ruku. "ty přece víš že tam nemusíš chodit." S těmito slovy jí stisknul ruku. Otočila svůj zrak k němu a usmála se v koutcích svých úst jak to dělala vždy když byla Chrisovi za něco vděčna. "Ja vím, ale zatim to nejde ... ja vim že chapeš proč je moc brzo a těžko se to vysvětluje." odpověděla a usmala se. "No už půjdu uvidime se zítra ??" Usmala se. Chris se na ni podíval. " Jistěže jako každy den je to naše tradice." S temito slovy se k sobě naklonili a polibili se. Bianca vystoupila z auta a zamířila do směr dům, ale cestou se zatoulala do zahrady kde si sedla na kamenou lavičku .. rozhledla se kolem a zavřela oči . milovala vuni růži a to kouzelne ticho, ktere vyzařovalo z teto zahrady. Z povzdali za oknem pracovny ji sledoval její bratr Devon, který přišel před chvili ajeho otec i bratr byli ta tam. Chvili tam jen tak stal a sledoval ji ale nakonec se ohodlal ... Otevřel dveře na terasu a sešel do zahrady. Devon kráčel po cestě přímo k ni. Když byl jen par kroků od ni musel se usmát nemluvil sni už rok od jeho přijezdu a ted??? no za pokus nic nedal. "Zasnena??" Opřel se o sloup a usmal se. Bianca sebou krapet trhla z leknutí a podívala se na nej. Z prvu nevěřila vlastním očim ani uším. Za cely rok sni nepromluvil a ted??? "No ja totiž. " Pokla a podívala se na nej. " Chodim sem přemyšlet." Devon se usmal a hned odpověděl. "Ja vím." S těmito slovy jako by roztaly ledy co mezi temito sourozenci byli. Ani jeden nevěděl jak dlouho tam spolu seděli a povídali si ale věděli že bylo hodně pozdě už i měsíc a hvězdy byli na obloze. Dalo by se říct že v tento večer došlo k opetovnému sblížení mezi sourozenci, kteří se kdysi meli moc radi ....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DelusH DelusH | Web | 29. listopadu 2011 v 9:57 | Reagovat

Jůůůů tak ten Decon je upa ..... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama