10. Kapitola: Potřebuji Pomoct !!! || Royal Blood

18. září 2012 v 12:29 | LussyNda |  Royal Blood

10. Kapitola: Potřebuji pomoct!



DIMITRI POV:
Po rozhovoru s Rosemarii v mém pokoji jsme o tom už nemluvili, ale měl jsem vážně z toho hrozný pocit. Jen jsem doufal, že Christian se vrátí do hradu co nejdřív.
Nerad bych zase řešil Vasilissino chování vůči Rosemarii.
Když už mluvíme o Rosemarii. Byla opravdu zvláštní. Neřekla ani slovo o člověku, kdo jí zranil na tváři a na krku. A to jí odlišovalo od ostatních.
Byla silná, krásná, inteligentní, ale přesto všechno jsem v jejích očích vídával bolest. Zajímalo by mě jestli ta bolest byla v jejích očích pořád nebo se tam objevila až po té co jí její vlastní otec prodal Adrianovi.
A když už mluvíme o Adrianovi docela by mě zajímalo co děla aby jí našel. Ivan měl pravdu. Stanu se králem, ale nevím co se děje kolem mě.
Dnešek byl Den kdy Ivan měl přijít na návštěvu od té doby co jsem přivezl Rosemarii do hradu uplynulo 14 dní a mě se to zdálo jako věčnost. Připadalo mi, jako by tu byla celou věčnost.
A chtěl jsem aby tu už takhle zůstala navždy.
Ale nevěděl jsem proč. Co se to semnou děje?
"Hej chlape posloucháš mě?" řekl Ivan. Byli jsme zrovna v Aréně a připravovali se, že si zatrénujeme.
Podívám se na něj docela nechápavě. "Co?" Zeptám se a pak mi dojde že na mě celou dobu mluví a já mu neodpovídám. "Je Promiň jen jsem se zamyslel." Řekl jsem mu popravdě.
"Zamyslel?" Zeptal se. "Co se děje Dimitriji."
Pokrčil jsem rameny. "Vlastně ni nevím mam takový zvláštní pocit." Řeknu a kouknu se na něj.
"Hádám, že ten pocit má co dělat s naší krásnou Rosemarii viď?" zeptá se mě.
Přikývnu. "Jo a možná, že víc než to." Řeknu.
"Jak to myslíš?" Ivan mě sleduje zkoumavým pohledem. Vím, že se mi snaží vidět do hlavy, ale naštěstí nemůže.
"Já nevím, jde o to, že je prostě jiná než všechny ostatní ženy, které jsem kdy viděl. Je milá, krásná, starostlivá, inteligentní, divoká a její dovednosti s mečem jsou lepší než ty moje." Vychrlil jsem ze sebe rychle.
"Počkej, řekl jsi dovednosti s mečem?" Zeptal se a já přikývl. "Neříkej mi, že si sní bojoval?" Vytřeštil na mě oči.
"Jo bojoval." Přikývnu. "A musím říct, že si neměl ani zdaleka pravdu. Je víc než dobrá, nikdy jsem neviděl někoho takhle bojovat. Jsem zvědav jestli i na koni bude jezdit stejně dobře." Řeknu mu a Ivan se zasměje a já po něm šlehnu nechápavým pohledem.
"To mluvíš o zvířeti nebo o svým koni?" Zeptal se smíchem.
Protočil jsem oči. "Sakra chlape ty jseš ale idiot vid?" zakroutil jsem hlavou. "Samozřejmě, že mluvím o zvířeti. Slíbil jsem jí, že až to bude možné vezmu jí na vyjížďku a půjčím jí svého koně."
"Wau." Vyhrkne Ivan. "Nepřeháníš to trochu? Vím, že je jiná než ostatní, ale tvůj kůň není zrovna nejlepší." Zkřivím na něj svůj pohled. "Chci říct pro ni. Co když se něco stane?" zepta se mě.
"Prosím tě neblázni co by se tak asi mohlo stát nevíš." Řeknu a protočím oči. Ve stejnou chvíli se otevřou dveře a dovnitř vejde ta poslední osoba, kterou bych tu kdy čekal.
Ivanův bratr Nickolaj.
"Co tady děláš?" Zeptá se Ivan divně zabarveným hlasem.
"Potřebuju pomoct." Řekne Nicolaj a Ivan se na mě podívá.
"Jakou pomoct máš na mysli?" Zeptám se ho.
"Vaše Veličenstvo vím, že vám nejspíš do toho nic není, ale ještě pořád věřím ve váš dobrý úsudek." Řekne Nickolaj a ukloní se. Pani tohle slyším poprvé.
"Dobře co potřebuješ?" Zeptám se znovu.
"Potřebuju pomoct při pátrání po turecké princezně Rosemarii Syaře Mazurové." Řekne a já střelím pohledem po Ivanovi, který se tváří velice pobaveně.
"Hm." Podívá se Ivan na svého bratra. "Vidím, že nedokážete ani uhlídat jednu rozmazlenou princezničku." Řekne Ivan se smíchem a já se po něm naštvaně podívám.
"O tom to není. Ona má svoje vlastní způsoby. Když chce tak to prostě udělá." Řekne Nickolaj a já se usměju. Samozřejmě, že má.
"Hm a co chceš tedy abych udělal." Podívám se na něj.
"Chci jen, aby kdokoliv kdo jí uvidí to nahlásil a dovedli jí zpátky domů. V Turecku to teď vypadá opravdu špatně. Její otec vypadá, že každým dnem onemocní z té bezmoci a její bratr Mason je kousek od zhroucení. Zvlášť teď, když našli jejího koně a kousek dál byl její plášť umazaný krví." Řekne Nickolaj a já střelím pohledem po Ivanovi.
"Slibuju ti, že když jí někdo z mích lidí najde dám ti vědět." Řekl jsem a Nickolaj si povzdechl.
"Doufejme, že to bude brzy." Řekl s povzdechem. "Existuje několik lidí, kteří by rádi Tureckou princeznu viděli mrtvou. Vědí, že by to otřáslo tureckou zemí a hlavně tureckým králem." Řekl Nickolaj.
"Jak to?" Zeptá se Ivan. "Vždyť tureckému lidu bude vládnou Mazuruv nejstarší syn Markus." Řekl Ivan tázavě.
"Ano. Vypadalo to tak, ale mam takový pocit, že král už sám neví co má dělat. Markus je sice nejstarší, ale jeho povaha není pro Turecké království moc dobrá. Mám takový pocit, že to bude další otrokář a diktátor." Řekne. "Mason je sice můj nejlepší kamarád, ale rozhodně není typ, který by usedl na trůn a tak se dostáváme k jádru věci." Řekl. "Sňatek turecké princezny byl jen záminka toho, aby jí mohl její otec předat korunu." Řekl Nicolaj a já se podíval na Ivana, který se tvářil překvapeně.
"Zvláštní většinou dcery nedostávají korunu." Ivan se na mě díval a já přikývl.
"No nic musím jít. Mám ještě před sebou dlouhou cestu." Řekne a podívá se na Ivana. "Rad jsem tě viděl bratře. Vaše Veličenstvo." Pokloní se a odejde.
Ivan se na mě otočí s divným výrazem ve tváři. "Co budeš dělat?" zeptá se. No to je taky otázka. To může napadnout jedině Ivana. CO budu dělat.?
ROSE POV:
Sedím na gauči v princově obývacím pokoji. Většinou chce abych byla všude přítomná sním, ale dnes to vypadá, že chce být sám se svým nejlepším přítelem.
Chápu to, ale jelikož jsem byla až moc střežená v paláci neměla jsem moc možnost se s někým přátelit a vypadalo to že to můj otec ani nechce.
Podle něj žena se má držet svého muže a být mu oporou ve všem co dělá. No podle mě spíš doplněk k jeho oblečení.
A to je právě to proč mě dál Adrianovi. Ten taky bere ženy jako loutky do postele a doplněk k jeho oblečení. Mohla jsem si na té večeři všimnou jak se na mě díval. Jak pozoroval každou mojí chybu a jak se mu nelíbili šaty, které jsem měla na sobě.
Vzdychnu a zaměřím se zase zpátky na knihu ve svých rukách. Zajímavé je, že princovi se líbí úplně jiný druh četby, ale přece jen má v knihovně pár kousků mého oblíbeného autora.
Usměju se té myšlence. Dobře sice princ je jaký je. Možná každá služka podlehla jeho kouzlu a skočila mu do postele, ale na druhou stranu, která žena by to neudělala, že ?
Vždyť stačí se na něj jen podívat. Jak vypadá, a každá žena se mu odevzdá dobrovolně.
Přejedu si prsty po rtech a vzpomínám na náš polibek. Na můj úplně první polibek v životě. Bylo to sice jen mále otření rty, ale i přesto to bylo dokonalé.
Moje myšlení přetrhne zvuk otevírání dveří. Otočím hlavu a upravím si svůj závoj. Vzhlednu na muže stojícího ve dveřích.
"Přejete si pane?" zeptám se ho.
"Ale, ale copak to tu máme za holubičku"
Trhnu sebou přitom oslovení. Odložím knihu na stolek a vzhlednu na něj. "Kdo jste a co tady děláte?" zeptám se ho znovu.
"Přišel jsem tě pozdravit jménem Vasillisy" řekne a přistoupí ke mně blíže
Trhnu sebou při zmínce Lissyna jména. "Ehm." řeknu. "To je moc hezké, ale princ nemá rád, když se v jeho pokoji pohybují cizí lidé." řekla jsem. Technicky v zato spíše muži u ženách to je nejspíš jiné. Sakra Rose měla by si tohle přestat dělat
"Princ tady není aby ti pomohl" překonal vzdálenost mezi námi a hned mě vzal za ruce abych se nemohla bránit.
"Co to děláte!!" Zakřičím na něj. A snažím se vymanit z jeho sevření. "Pust sakra§!!"
zasměje se a přitiskne mě ke stěně dá mi ruce nahoru nad hlavou a vezme je do jedné ruky pevně, že nemám šanci se vykroutit nohy mě přišpendlí vahou jeho těla, tak nemám šanci se bránit ani nohy. druhou rukou mi začíná šmátrat po těle .
"Ne!!" vykřiknu. "Pust.!!" Začnu vzlykat. Bože nikdy v životě jsem se necítila tak znechucená a špinavá. "Pomoct!!!!" Zakřičím a v tu chvíli mi od něj přilítne facka a strhne můj závoj s obličeje.
Zašklebí se a pořádně si mě prohlédne."Už chápu proč si tě princ schovává.Takovou děvku by chtěl každý, ale teď si spolu pohrajeme špinavé koťátko" a začne mě líbat na krku a jednou rukou mi tiskne ňadro.
mezi líbáním krku mi šeptá "Víc se Lisse do cesty neplet"
"Ne prosím pust mě!" snažím se ho odstrčit a tečou mi slzy po tvářích. "Nechci se plést do její cesty." řeknu mezi vzlyky.
"Pozdě holubičko" řekne a chce se mi ponořit do úst, které mám pevně semknuté. násilím a tvrdé mi palcem zatlačí do důlku v bradě atak mě donutí otevřít pusu kde mi hned strčí svůj jazyk.a začne mě tvrdě líbat rukou se mi snaží zajed pod pracovní oděv mezi mé stehna.
Stále se snažím vykroutit s jeho sevření a dokonce se mi to i povede. Zvednu nohu a kopnu ho do jeho rozkroku a tak se osvobodím ale jen na chvíli, když mě chytne a povalí mě na zem. A vznáší se na de mnou. "Pust mě!!!" zakřičím a po tvářích mi tečou slzy.

"Ty si děvka, a jsi dobrá jen na jednu věc" řekne když se moc kroutím uhodí mě znova, začne mi neurvale svlékat šaty.
"Ne. Pomozte mi někdo!!!" zakřičím mezi vzlyky a v tu chvíli se dveře místnosti rozlétnou dokořán a do nich vejde rychlím krokem. No spíš jako hurikán. Ne, ne, ne ještě líp Bůh a jak to vypadá velice Rozhněvaný bůh Dimitrij.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 18. září 2012 v 13:52 | Reagovat

bože chdera rose ešteže prišiel dimidri a som zvedavá čo mu urobí....prosím ďalšiu kapitolu čo najskôr :-D  :-D  :-D

2 Monkey Monkey | Web | 18. září 2012 v 14:04 | Reagovat

Tak to teda wau! Takto to useknúť, za to by ťa mali zavrieť Lussy! Prosím prosím ďalšiu! :-x

3 simča simča | 18. září 2012 v 14:46 | Reagovat

skvělá kapitola !! :D O_O

4 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 18. září 2012 v 14:58 | Reagovat

Ty jooo... Dimitrij jako hurikan noooo :-)

5 Annie^^ Annie^^ | Web | 18. září 2012 v 17:09 | Reagovat

Wáuu :D Dimko je prostě miláček, Lissa mrcha a Rosie je dokonalá! :O

6 Kiss Kiss | 18. září 2012 v 19:26 | Reagovat

Dalsi dalsi daaaalsi :D :-!

7 Kaja Kaja | 18. září 2012 v 20:42 | Reagovat

Nechces nam pridat jeste dneska dalsi?? :D

8 Tessinka Tessinka | 18. září 2012 v 20:49 | Reagovat

To by vůbec nevadilo :D

9 LussyNda LussyNda | Web | 18. září 2012 v 23:13 | Reagovat

a  koukam ze tady někdo chce byt par tydnu bez kapitol...

uvědomujete si, že mam posledních par kapitol z obouch povídek do konce a z té nové povídky toho moc napsané nanemam???

Mě je to jedno ja to udělam, ale pak budete čekat na každou kapitolu než ji napišu co vy na to?

10 cassi-fanfantasy cassi-fanfantasy | E-mail | 19. září 2012 v 7:09 | Reagovat

[9]: Mě to nevadí, tak si počkáme :-)

11 Tessinka Tessinka | 19. září 2012 v 16:14 | Reagovat

no nevim já to radši nechám na tobě

[9]:

12 LussyNda LussyNda | Web | 20. září 2012 v 11:48 | Reagovat

moc se všem omlouvam chtela jsem dat další kapitolu akorat jsem na to zapomela... Sem neco nekde chytla a jsem nemocna a do toho musim chodit do prace tak další kapitola Stražkyně srdce bude až v neděli... dřív o bohužel nestihnu

13 Lia ♥ Lia ♥ | Web | 21. září 2012 v 11:52 | Reagovat

Končím s blogom, viac na blogu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama