11. Kapitola: Královna? Moje Královna || Royal Blood

23. září 2012 v 20:46 | LussyNda |  Royal Blood

11. Kapitola: Královna? Moje královna!



DIMITRI POV:

Dívám se v šoku, jak Ivanův bratr opouští Arénu a nevím co si mám o tom myslet, ale dává mi to smysl. Její otec rozhodně není hloupý aby jí svěřil svoje království.
Je chytrá, obětavá. To už jsem poznal sám, ale mám trochu pocit jestli to není na panovníka takové zemi jako je Turecko trochu problém.
Možná proto jí chtěl co nejdřív vdát. Aby měla silného muže po boku, který by jí pomáhal vládnout, ale proč zrovna Adrian.
Adrian Ivaškov. Kdyby mu nepomáhala jeho matka královna Taťana. Nikdy by se nedostal tam kde je teď.
S jeho chováním k ženám a lidem, s vášní pro alkohol a děvky, není ideální partie.
A ty snad si? Zeptal se malý hlásek v mé hlavě.
Možná, já nevím. A co by na tom bylo tak špatné? Ptal jsem se sám sebe. Je milá, krásná, inteligentní, silná. Ideální žena, kterou jsem si vždycky představoval po mém boku, ale problém je v tom, že by musela chtít sama.
A kde máš jistotu, že nebude chtít? Ozval se opět hlas v mé hlavě.
Bože jak jsem nesnášel tyhle dny kdy jsem si sám odpovídal na svoje problémy.
Sakra proč o ní přemýšlím tímto způsobem. Může mi být jedno co se sní stane.
Asi protože ti není tak úplně lhostejná. Řekl můj vnitřní hlas znovu.
"Hej." Zamával mi před obličejem Ivan. "Seš tady?" Zeptal se.
"Jo, jo sem. Promiň jenom jsem se zamyslel." Řeknu mu.
"O tom co řekl můj bratr předpokládám." Přikývl jsem mu. "Je to docela šok po tom všem co."
"Jo více než šok. Ale i přes to všechno nemůžu jí poslat zpátky." Řeknu mu a podívám se do jeho tváře. "Dal jsem slib a ten taky hodlám splnit."
"Chápu." Řekne Ivan jen a společně se vydáme z Arény zase zpátky do hradu.
No to jsme si tedy dneska zacvičili jen co je pravda.
Ale tak co aspoň jsem se dozvěděl něco velice zajímavého je to zvláštní, jak se můj život najednou radikálně otočil jiným směrem.
Vejdeme do paláce a jdeme směrem do mého pokoje.
Moje myšlenky jsou, ale stále v Aréně a převracejí slova, která vyšla z Nickolajových úst.
Sakra co mam dělat?
Zeptám se sám sebe, ale najednou mě z mého přemýšlení vytrhne křik, který se rozléhá chodbou a pochází z mého pokoje, z úst té nejlepší ženy, ženy která vlastní moje srdce.
Počkat!!!!
Vykřikl jsem v duchu. Řekl jsem, že vlastní moje srdce??
Kde jsem k tomu sakra došel? Ale to jsem teď odmítal řešit. S Rosemarii se něco dělo a já rozhodně chtěl zjistit co to je. Vyrazil jsem rychlostí blesku, když jsem slyšel jí volat o pomoc.
Slyšel jsem jak Ivan běží za mnou, ale stále jsem měl náskok.
Rozrazil jsem dveře a zděsil se scény, která byla přede mnou.
Bratr Vasilissy držel Rose přitisknutou na zemi, a snažil se jí rozvázat její šaty.
Moje oči se rozšířili vzteky.
Jak si mohl dovolit se dotknout mé Rozy?
"Kurva co to děláš!!!" Zařval jsem na něj chytnul ho za košili a vytáhnul ho na nohy. Podíval jsem se na toho zmetka s tím největším odporem a jednu mu vrazil až zavrávoral.
"Co si o sobě myslíš!!!!" Zařval jsem znovu a znovu mu jednu vrazil. "Do mého pokoje je zakázaný přístup bez mého svolení a už vůbec není dovoleno šahat na něco nebo na někoho co je mé !!!!" vyštěkl jsem po něm. A znovu ho praštil až dopadl na zem. Viděl jsem krev přes celý jeho obličej.
Otočil jsem se na Ivana. "Dostaň ho okamžitě ven!!! Nechci už ten jeho xicht nikdy vidět!!!" Zařval jsem a šel směrem k Rose, která se krčila u stěny a vzlykala.
"Tak pojď parchante!!" vyštěkl Ivan a popadl Andrého. Vyvedl ho z mého pokoje.
Došel jsem až k Rozé a pohladil jí po vlasech.
"Pšš… ššš. Princezna Moje." Řekl jsem a přitáhl si jí do náruče. "No tak to bude dobré." Řeknu jí a hladím jí po vlasech.
Rose se ke mně přitiskne. Cítím jak se celá třese, vzlyká mi do košile a mačká látku.
Zatracený parchant ten až se mi dostane do rukou tak ať si mě nepřeje.
"ššš. Všechno bude v pořádku. Jsem tady no tak." Hladím jí po vlasech a sundám jí čelenku se závojem z vlasů stejně teď jí je na nic.
Cítím jak se trochu uklidní a uvolní, ale stejně pořád cítím jak se třese.
Svojí ruku dam k její bradě a podívám se jí do očí.
"V pořádku moje princezna." Zeptám se, ale hned si zanadávám. Jak by mohla být v pořádku po té co jí ten parchant udělal.
"Já… Já.." snaží se říct, ale přes její nekontrolovatelné vzlyky to moc nejde. "Nevím." Řekne nakonec. "Cítím se tak .. tak … špinavá." Řekne najednou. Chápu jí. Díky svému vychování a přesvědčení, které jí od malička v tloukali do hlavy je morálně úplně jiná než každá jiná žena.
"pšš… To není tvoje vina." Řeknu a setřu jí slzy. "Přísahám bude za to pykat to vám slibuju." Řeknu a přitisknu jí zase k sobě.
Bože jak je to úžasný pocit mít jí u sebe v náručí. Nejradši bych aby tam zůstala už navždycky.
Vždyť proč by to bylo tak špatné?
Vždyť je krásná, inteligentní. Dokonalá, aby se stala mojí ženou a ruskou královnou.
Tato země potřebuje krásnou a hodnou královnu. A já potřebuju někoho, kdo bude stát při mně v důležitých chvílích. Ne jen jako okrasná květina což ona je, ale jako královna ruského trůnu.
K čemu by mi byla žena, o kterou bych se nemohl ani o přít??
Podíval jsem se na ní a všimnul si, že se plně uklidnila a dokonce mi začínala usínat v náručí.
Usmál jsem se a pohladil jí po tváři.
Pomalu jsem jí nabral do náruče a odnesl jí do jejího pokoje.
Položil jsem jí na postel a přikryl jí pokrývkou.
Usmál jsem se, pohladil jí po tváři a přitiskl své rty na její čelo.
"Přísahám, že získám Vaše srdce princezna." Řeknu a políbím jí na ústa.
Její oči jsou stále zavřené a na jejích rtech se objeví nepatrný úsměv.
Usměju se znovu a odejdu z jejího pokoje.
Ano, je to tak získám její srdce a vezmu si jí dřív než jí tady někdo najde.
Zavřu dveře od jejího pokoje a vidím Ivana vcházet do dveří.
"Co si udělal s tím hajzlem?" zeptám se ho.
"Odvedl jsem ho ke generálovi armády ať ho potrestá." Řekl Ivan..
"A proč si toho bastarda nenechal hned zavřít." Zavrčím na něj.
"A jak by si to chtěl asi zdůvodnit?" Zeptá se mě. "Nezapomínej všichni vědí, že je tvoje "osobní služka". Nebylo by ti to nic platné. Všichni sice vědí, že tvoje osobní služky patří tobě, ale stejně on neudělal nic špatného v jejich očích. Nikdo tu neví, že je ztracená Turecká princezna." Řekne Ivan a podívá se na mě.
"V tom případě ať si dává na mě pozor, protože jestli to udělá znovu tak se nedožije ani minuty svého života." Řeknu a podívám se na Ivana, který má na tváři zkoumavý pohled.
No jak jinak tohle byla vždycky jeho parketa zjistit co možná nejvíc co se děje uvnitř mé hlavy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiss Kiss | 23. září 2012 v 21:18 | Reagovat

Aaww skvela kapca :)

2 SuperCrazy7 SuperCrazy7 | Web | 23. září 2012 v 21:53 | Reagovat

Nádhera !!!

3 sissa sissa | 24. září 2012 v 13:53 | Reagovat

WAU :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 sissa sissa | 24. září 2012 v 13:54 | Reagovat

wau :-D  :-D  :-D

5 Annie^^ Annie^^ | Web | 30. září 2012 v 13:22 | Reagovat

;) Úžasné ;)
Kdy plánuješ další kapitolu?

6 já | 19. října 2012 v 22:06 | Reagovat

xicht - to jako vážně ?!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama