4. Kapitola: Co budeme dělat ? || VAMPIRE PRINCESS

16. prosince 2012 v 18:09 | LussyNda |  VP
4. Kapitola: Co budeme dělat ?


DIMITRI POV:

Díval jsem se na dívku v mém náručí, která byla ztracená dcera našeho pána.
Bylo to zvláštní, představoval jsem si jí úplně jinak.
Vím, že zatím nebyla proměněná, ale nikdy jsem nečekal, že bude takhle krásná i ve svém lidském životě.
A to je právě to. Co teď dělat?
Co mám jí říct? A co mám říct jejímu otci?
Není přece jen tak jednoduché někomu oznámit, že jeho život ve kterém žil ve skutečnosti byla lež.
A taky jsem jí nechtěl vyděsit.
No možná, už díky Valterovi vyděšená je, ale to můžu napravit. Jde o to jak jí vysvětlit kdo ve skutečnosti je a co se od ní čeká.
Přece jí nemusím hned říct pravdu. Můžu jí nejdřív víc poznat dostat se k ní blíž. Získat její důvěru a teprve pak jí říct kdo ve skutečnosti je.
Většina lidí nebere moc dobře když se dozví, že ve skutečnosti je potomek Vampíra starého přes tisíc let a lidské ženy, která hned po porodu byla přeměna a pak následně upálena za živa, hned poté co unesla a schovala své jediné dítě.
Jo tohle nerozdýchá každý.
A vím moc dobře, že pokud to půjdu hned pánovi říct, nebude chtít čekat.
Bude chtít svojí dceru přivést do hradu a začít plánovat její přeměnu a to by byla chyba.
Nejdřív se k ní musím dostat.
Ano to udělám.
"Můžeš mi sakra říct o čem přemýšlíš?" Vytrhl mě z mého snění můj bratr.
Podíval jsem se na něj. "O ničem." Řekl jsem.
"Jo jasně a proto se tak tváříš. Hele nevím co si vymyslel, ale měli bychom jí odnést do hradu než nás tady ještě někdo napadne a nakonec přijdeme o princeznu znovu nebo .." Začal, ale já ho přerušil.
"Ne." Řekl jsem jen tak.
Podíval se na mě nechápavě. "Ne co?" Zeptal se.
"Neodneseme jí do hradu." Řekl jsem klidně.
"Co?" vykřikl v šoku. "Zbláznil jsi se nebo co?" vytřeštil oči. "Ona je naše jediná záchrana samozřejmě, že jí musíme odnést do hradu a říct jejímu otci, že jsme jí našli. Víš jak dlouho na tohle čeká."
"Ano vím dobře jak dlouho čeká na zprávy o jeho dceři, ale to neznamená, že mu o ní musíme říct hned." Vyštěkl jsem po něm.
"Tak co chceš jako dělat. Zatajit, že jsme našli jeho dceru?" studoval můj obličej.
"Ano přesně to chci udělat." Řekl jsem rozhodně.
"Si blázen? Jestli se to dozví, že si věděl kde je zabije tě a ty to víš."
"Ano vím to moc dobře." Podíval jsem se na něj a on jen kroutil nevěřícně hlavou. "Hele neříkám, že mu jí zatajíme. Jen mu o ní neřekneme hned." Díval se na mě nechápavě a nesouhlasně zároveň.
"Nerozumím ti." Zakroutil hlavou.
"Podívej se. Když jí teď odneseme do hradu a ona se probudí a my jí řekneme pravdu, jediné čemu tím dosáhneme je to, že s křikem uteče a rozpoutá hon na všechny upíry." Řekl
"To je možná pravda, ale i ona je z části upír na to nezapomínej." Řekl vážně.
"Samozřejmě, že na to nezapomínám, ale zatím není. Je člověk a já s ní chci zatím jako s člověkem jednat." Řekl jsem mu popravdě.
"Nerozumím." Řekl znovu nechápavě a zkřížil ruce na prsou.
Povzdechl jsem si. "Podívej. Chci se k ní dostat blíž." Řekl jsem mu a on na mě vytřeštil oči. "Chci získat její důvěru a pak jí postupně připravit na tajemství jejího života. Ano řeknu jí pravdu, ale až bude připravená." Řekl jsem mu.
Markus chvíli studoval můj obličej a pak se přes jeho tvář něco mihlo. "Tobě prostě nestačí být velitelem vojska viď?" řekl s hněvem v hlase. Podíval jsem se na něj tentokrát nechápavě já.
"Co tím chceš říct?" zeptal jsem se ho.
"Jen to, že to máš perfektně vymyšlené bratříčku. Teď bude asi tak následovat hm?" řekl a poškrábal se na bradě ve znamení jako že přemýšlí. Což u něj jde těžko. "Dostaneš se k Vampíří princezně blízko. Možná jen do jejího okolí nebo líp do její nejbližší přízně. A pak už jen stačí vytvořit iluzi důvěry, jen trochu aby věřila tomu co jí vykládáš. A pak stačí jen zabodnout své tesáky do jejího krku a donutit jí aby vypila tvojí krev." Řekl se zlým leskem v očích.
"Co to tu sakra vykládáš." Zavrčel jsem na něj.
"Jen pravdu.. jediné o co ti jde je o moc. A teď jí máš ve svých rukách." Zavrčel na mě a kývl k princezně v mém náručí. "Ale možná to bude výhoda. Předtím než jí přivedeš k nám si jí k sobě připoutat a počít s ní dědice trůnu stejně tak jako to udělal její otec." Vyprskl na mě.
"Markusy ty si se snad na dobro zbláznil. Co to tu vykládáš za blbosti." Zavrčel jsem na něj. Sakra co si myslel? Copak něco z toho chci?
Samozřejmě, že ne.
"Zbláznil, ale ne nezbláznil. Mluvím pravdu." Řekl mi.
"Víš co tak to uděláme jinak. Udělej to ty." Zavrčel jsem na něj.
"Co?" Zeptal se v šoku.
"Co říkáš, že mám postraní umysli. Tak prosím udělej to ty. Počkej až se probere a řekni jí pravdu." Řekl jsem a on na mě vytřeštil oči. "Řekni jí pravdu a nech proti nám poštvat všechny lidské blázny co nás chtějí zabít. Nech vyvraždit celý náš klan a i dívku vampíří krve." Řekl jsem.
Vůbec se mi nelíbilo co mu tady nabízím, ale musel jsem mu nějak dokázat, že v tom nemám žádné postraní umysli, ale tohle je jediný způsob.
"To.. To.." začal. "To nemyslíš vážně že?" zeptal se s vykulenýma očima.
"No co? Neříkej mi, že se bojíš." Zasmál jsem se.
"Já?" Zeptal se. "Samozřejmě, že ne jen prostě se mi to nezdá jako dobrý nápad." Přiznal.
"Stejně jako mě. Vidíš máme stejný problém. Tak co bude?" Zeptal jsem se.
"Fajn." Řekl nakonec. "Máš 14 dní." Řekl mi. "14 ani o den víc a pak to půjdu říct jejímu otci." Řekl mi.
Podíval jsem se na něj. Ani náhodou jsem to nemohl stihnout do 14 dnů, ale co jsem mohl dělat než přikývnout. "Beru." Řekl jsem mu. Zvedl jsem jí do náručí a nasadil svojí rychlost a odnesl jí k ní domu.
Položil jsme jí na její postel. A zadíval jsem se na ní a pak po jejím pokoji.
Vypadalo to, že žije v životě ve kterém je šťastná.
"Kdo jste?" Zeptal se mě jemný, sladký hlas naší princezny. Otočil jsem se na ní a usmál jsem se.
"Neboj malička." Pohladil jsem jí po tvářích a usmál se. "Všechno bude v pořádku." Řekl jsem jí a zadíval se jí do očí. "To co se dneska stalo v lese si nebudeš pamatovat. Nic se ti nestalo. Vyděsilo tě nějaké zvíře a utekla si domů. A mě si v životě neviděla." Řekl jsem a díval se jí do očí. Nakonec přikývla zavřela oči a než stačila oči otevřít byl jsem v mžiku pryč.
Cítil jsem jak mi vítr čechrá vlasy.
Doběhl jsem na začátek lesa a podíval se zpátky na město.
Bylo to všechno nějak zvláštní.
Nevěděl jsem jestli moje rozhodnutí bylo správné, ale to bylo to jediné co jsem mohl udělat.
Zatím…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 16. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

bože to bude ešte zaujímavé prosím daj ďalšiu kapitolu rýchlo veľmi pekne prosím :-D  :-D  :-D

2 klára klára | Web | 16. prosince 2012 v 19:09 | Reagovat

wow... je to vážně zajímavý a úžasný, honem další kapču pls :-)  :-)

3 zuzina zuzina | 16. prosince 2012 v 20:08 | Reagovat

mmmm začína sa to rozbiehať... už sa teším na pokračovanie :)

4 Tessinka Tessinka | Web | 16. prosince 2012 v 21:26 | Reagovat

No teda .... :D už se těším na těch 14 dní co budou strávit spolu :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama