13. Kapitola: Setkání s otcem || VAMPIRE PRINCESS

6. února 2013 v 19:44 | LussyNda |  VP
13. Kapitola: Setkání s otcem



ANGELA POV:

Nevěděla jsem, co si mám myslet. Jedná, část mě byla šťastná a ta druhá část byla vyděšená a naštvaná.
Můj život se v jednom dni otočil v naprosté peklo a já nevěděla co mám dělat.
Povzdechla jsem si, vystoupila jsem z auta a podívala se na zámek.
Vůbec se mi dovnitř nechtělo. Popravdě jsem byla vyděšená co se tam může vůbec dít.
Podívala jsem se směrem k Dimitrijovi, který mě se zájmem pozoroval. Věděla jsem, že nejspíš zjišťuje co si myslím i když jsem nevěděla jestli je to vůbec možné, ale u upírů je nejspíš všechno možné.
"Připravená?" Zeptal se mě a díval se mi do očí.
"Já nevím." Řekla jsem popravdě.
Usmál se na mě a najednou stál přede mnou a díval se mi upřeně do očí. "Všechno bude v pořádku. Jsi na místě kam patříš." Řekl. Nevím koho se snažil přesvědčit, ale nejspíš mě.
Polkla jsem a podívala se znovu na hrad.
"Půjdeme?" natáhl ke mně ruku. Znovu jsem si povzdechla a vložila svojí ruku do jeho a přikývla.
Popravdě nic jiného než jít s ním mi stejně nezbývalo.
Šla po mě moje nemrtvá matka a já jsem musela jít někam kde mě nenajde, ale popravdě jak může moje upíří matka mě nezabít v domě plném upírů???
no vlastně nevlastní matka, ale to je v téhle chvíle úplně jedno.
Dimitrij mi stiskl ruku pro podporu a šli jsme blíž k hradu, ale moje nohy se najednou zdáli těžší a těžší.
Zastavila jsem se a odmítala udělat krok.
Dimitrij se otočil a podíval se na mě.
"Já.." začala jsem a podívala se mu do očí. "Já tam nemůžu. Nemůžeme jít někam jinam." Zaprosila jsem ho.
Dimitrij vzdychl a podíval se na mě. "Nemáš se čeho bát. Tady si v bezpečí." Řekl a stiskl znovu mojí ruku.
"Prosím." Zaprosila jsem znovu.
"No tak Angelo." Pohladil mě po tváři a políbil klouby mé ruky. "Všechno bude dobré." Řekl mi pohladil mě po vlasech.
Nevím proč, ale jeho dotek a hlas mi připadali uklidňující a já jsem to milovala možná víc než jsem měla. Usmála jsem se.
"Tady jsi v bezpečí." Pokračoval. "Nic se ti tady nestane ano?" Zeptal se a já kývla.
Povzdechla jsem si, stiskla Dimitrijovi ruku a šla za ním ke schodům.
Vím, že jsem kývla, že půjdu, ale jakmile jsme se dostali ke schodům, opět jsem se zastavila a odmítala jít.
"Dimitriji ne já nemůžu." Řekla jsem. "Já to nezvládnu."
"Došla si už tak daleko. Samozřejmě, že to zvládneš." Řekl a díval se mi do očí.
"Zůstaneš semnou?" Zeptala jsem se ho roztřeseným hlasem. Usmál se a kývl.
"Samozřejmě, že ano." Vydechl a vysekl mi poklonu.
"Fajn tak ať to máme za sebou." Vydechla jsem a šla za ním po schodech k velkým, starým, kamenným dveřím.
"Připravená?" Zeptal se mě znovu.
Co jsme mu měla říct?
Na tohle jsem rozhodně připravená nebyla. Vždycky mě zajímalo jak se cítí někdo kdo stojí před prahem své budoucnosti.
A teď?
Stojím na prahu své budoucnosti a mám strach.
Strach z toho co se může ještě stát nebo co se mohu dozvědět.
"Ne, ale už nemůžu couvnout." Řekla jsem a Dimitrij jen kývl v pochopení. "Tak jdeme ať to mám už za sebou." Povzdechnu si v porážce.
Dimitrij vykročí znovu a otevře velké, staré kamenné dveře se skřípotem.
Je to děs. Přesně tak jsem si představovala bránu do pekla.
Dimitrij vstoupí dovnitř a já jdu za ním.
Rozhlédnu se kolem dokola a nemůžu uvěřit tomu co vidím.
Je to tady jako v každém vampířím hradu z různých upířích filmů.
Stěny jsou vymalované tmavou barvou, na stěnách jsou spoustu ozdob z dávných dob a spousta obrazů neznámých lidí.
Velká okna jsou zatažené těžkými tmavými závěsy, které se táhnou několik centimetrů po podlaze.
Naše kroky se ozývají po tmavé dřevěné podlaze se skřípotem.
Rozhlédnu se znovu a podívám se na velké schodiště.
Tenhle dům je ještě víc depresivnější zevnitř než z venku.
A tady mám žít?
To musí být nějaký opravdu špatný vtip. Špatný sen ze kterého se musím co nejdřív probudit.
Otočila jsem se na Dimitrije, který mě se zájmem pozoroval.
"Co?" zeptala jsem se ho.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se mě a sledoval každý můj pohyb.
Povzdechla jsem si. "Můžu být v pořádku?" Zeptala jsem se a rozhlédla se kolem dokola. "Copak tohle myslíš naprosto vážně?" zeptala jsem se ho.
"Angelo." Vydechl znovu těžce a podíval se mi do očí. "Já vím, že tohle všechno je těžké. Chápu to, ale je to pravda. Uvidíš, že až se dozvíš všechno co se stalo budeš to vidět jinak. Chci ti pomoct. Neboj se budu tady s tebou a nedovolím aby se ti stalo něco co sama nebudeš chtít dobře?" Zeptal se mě a stále se mi díval do očí.
Začínala jsem si myslet, že občas mě nutí abych s ním souhlasila, ale popravdě jsem necítila žádnou nutící silu. Dimitrij mi připadal jako někdo kdo neumí lhát nebo jsem si to aspoň myslela
"Co se tady děje? Cítím lidskou čerstvou krev." Ozval se hlas za námi. Otočila jsem hlavu a spatřila muže stát na vrcholu schodiště s zvláštním pohledem na tváři, který se z ničeho nic začal měnit v zářivý úsměv. "Ale ale kdopak to je?" Zeptal se s úsměvem a ukazoval tak své bílé zuby.
"To tebe nemusí zajímat Thomasy." Zavrčel na něj Dimitrij a ukázal taky své tesáky.
Sakra někdy jsem zapomínala kdo ve skutečnosti je.
"Hej bacha kámo co to s tebou je?" zeptal se smíchem. "Přivedl jsi si svačinku nebo děvku do postele." Zasmál se.
Najednou byl u něj a držel ho u zdi pod krkem. "Ještě řekneš jediné slovo a já ti roztrhnu hrdlo!!!" Zařval na něj "Nezapomeň, že tě můžu zničit já nejsem můj bratr. Jediné slovo, jediný špatný pohled a skončil si je ti to jasné?" Zavrčel a on jen kývl. "Dobře." Řekl Dimitrij a pustil ho.
Skoro jsem nedýchala nevěděla jsem co mám říct nebo co mám udělat.
Dimitrij se otočil ke mně a natáhl ruku. "Pojď Angelo." Řekl. Podívala jsem se na druhého muže a pak znovu na Dimitrije. Povzdechla jsem si a pomalu jsem vyšla schodiště nahoru.
Dimitrij se díval stále na Thomase nebo jak se jmenoval a zpražil ho nenávistným pohledem.
Když jsem k němu došla chytil mě za ruku a šli jsme spolu chodbou sami
Najednou jsme se ocitli před velkými dřevěnými dveřmi.
Zaklepal na dveře.
"Pojď dál." Řekl temný hlas naplněný zlobou, bolestí.
Podíval se na mě, otevřel dveře a vešli jsme dovnitř.
Muž seděl ve velkém starém křesle u krbu a pil ze skleničky s rudou tekutinou, která rozhodně nebyla víno..
Muž se podíval na Dimitrije a usmál. "Dimitriji čekal jsem tě synu. Byl jsi dlouho pryč, myslel jsem…"Začal, ale sám se přerušil když jeho pohled padnul na mě.
Bylo to najednou jako něco co mě k němu táhlo.
Zvláštní pouto, které mě uzemnilo a já se nemohla hýbat nebo dýchat.
Něco v mužových očích se změnilo a zaměřil se na Dimitrije.
"Kdy?" Zeptal se.
"před půl měsícem." Řekl Dimitrij a mužovi oči začali plát hněvem.
"Proč!!!" vyletěl a odmrštil Dimitrije na druhou stanu zdi. "Věřil jsem ti!!!" vykřikl na něj až jsem dostala strach. "Věřil jsem ti a ty si mě zradil. A ty víš co čeká na ty kteří zradí." Řekl, natočil mu hlavu na stranu a chtěl se k němu sklonit.
"NE!!!" vykřikla jsem a v očích měla slzy.
Muž se na mě otočil v šoku a pustil Dimitrije.
Na nic jsem nečekala a běžela k Dimitrijovi.
Podívala jsem se na muže a pak na Dimitrije "Je to?" Zeptala jsem se ho a on jen kývl.
Podívala jsem se znovu na muže, který měl být mým otcem. Díval se na mě zkoumavě a pak se zadíval na Dimitrije z hněvem.
"Kdyby tu nebyla má dcera zabil bych tě. Ještě si rozmyslím co s tebou bude, ale zatím nechci aby si opouštěl svůj pokoj." Zavrčel na něj a natáhl ke mně ruku. "Pojď." Řekl a díval se na mě.
Podívala jsem se na Dimitrije. Nevěděla jsem co mám dělat. Bála jsem se.
Dimitrije se mi podíval do očí a kývl na mě. "Neublíží ti." Řekl a já jsem se podívala na svého otce a na jeho ruku. Chytla jsem ho za ní a on mě vytáhl na nohy.
Ještě jsem se podívala na Dimitrije a pak jsem odcházela i se svým otcem k něčemu co jsem nechápala a nevěděla jak s tím bojovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 6. února 2013 v 20:05 | Reagovat

wau nemám slov iba daj prosím rýchlo ďalšiu kapitolu prosím :-D  :-D  :-D

2 Dia Dia | 6. února 2013 v 21:00 | Reagovat

Aaaaaaaa uzastnaaa :D Ďakujem :). Nech uz bude ďalšia :D

3 Nicoll Nicoll | 6. února 2013 v 22:04 | Reagovat

tak to ešte bude zaujímavé, teším sa na dalšiu kapitolu... :-D  :-D  :-D

4 sima10 sima10 | 7. února 2013 v 15:54 | Reagovat

souhlasím s vami baby a rychle další prosím :-D  :-D  :-D

5 kleroušek kleroušek | 7. února 2013 v 17:19 | Reagovat

wow

6 Tessinka Tessinka | 7. února 2013 v 19:59 | Reagovat

No teda !!!!!! to bylo senzační :D :D :D takhle nám to useknout ??? :D chceš zabít :) né, že by to bylo tvoje nejhorší useknutí, ale....

7 marketitinka marketitinka | 9. února 2013 v 14:39 | Reagovat

[Smazaný komentář] Souhlas. RYchle další :-)

8 marketitinka marketitinka | 9. února 2013 v 14:39 | Reagovat

Rychle další :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama