6. Kapitola: Sídlo Dragomírů || ZA HLASEM LUNY

26. června 2013 v 15:29 | LussyNda |  za hlasem luny
6. Kapitola: Sídlo Dragomírů



Rose Pov:

Následující dva týdny moje mysl byla zastřená. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na to co mi řekla Alberta o mojí matce.
Ze začátku mě přišlo jako dobrý nápad ji poznat, ale čím víc se blížil náš odjezd tak jsem začala dostávat strach. Najednou mi připadali vánoce strávené na akademii docela bezvadný nápad. Co je na tom tak špatné. Přece jenom bych měla klid a nemusela jsem se koukat na ženu, která mi dala život a pak se mě zbavila.
Jenomže setkání s mojí matkou nebyl jediný problém, který jsem měla. Od té doby, co se tu objevili ti dva tajemní strážci, jsem se cítila jinak. Zvlášť když se na mě podíval ten s dlouhými vlasy. Dimitri. Jeho jméno mi sjelo ze rtů. Nevím proč, ale už od prvního okamžiku, co jsem mu padla do náruče jsem cítila, že něco nás dva spojuje, ale nemohla jsem zjistit co.
Bylo to jako bychom měli pouto, které by nás spojovalo a táhlo k sobě, ale to přece nemohla být pravda. Nejspíš se mi jen něco zdálo.
"Rose posloucháš mě!" Zapištěl vedle mě hlas Lissy. Podívala jsem se na ní. Dneska jsem opravdu neměla chuť se s ní hádat. Měla jsem vlastní problémy k řešení a rozhodně jsem nechtěla poslouchat její upištěný hlas, ale zjevně ji to nevadilo. "Ty ses mě prostě dneska rozhodla ignorovat co?" zavrčela na mě.
"Promiň, jen prostě dneska nemám náladu to je všechno." Prohrábla jsem si vlasy.
"To přejde. Za hodinu odjíždíme a pak se budeme jenom bavit. Uvidíš, že se ti to bude líbit. Naplánovala jsem nám spoustu zábavných věcí." Vykřikla vzrušeně a zatleskala jako malé dítě nad novou hračkou.
"To jistě." Řekla jsem a podívala se na ní. Lissa jen obrátila oči v sloup a začala se znovu přehrabovat v mém už sbaleném kufru.
"No to snad nemyslíš vážně?" zeptala se, když zvedla mikinu a několik košil, které jsem milovala.
"Co?" Zeptala jsem se ji.
"Tohle snad nosit nebudeš. Takový aušus." Vydechla znechuceně a hodila to na postel.
"Lisso." Zavrčela jsem na ni a konečně získala její pozornost. "Já si tě opravdu vážím, ale to neznamená, že mi budeš říkat, co můžu a nemůžu nosit. Jsou to moje věci a já je miluju nosit stejně jako ty své růžové šatičky." Vydechla jsem a ona najednou byla červená.
"Říkáš mi panenka?" vydechla rozhněvaně.
"Ne to vůbec ne. Jen, prostě nepleť se do mého stylu oblékání já ti taky neříkám, co můžeš nebo nemůžeš nosit. Budu tvoje strážkyně, ale to neznamená, že mi můžeš organizovat život." Řekla jsem a její oči se rozšířili.
"Fajn." Zavrčela a šla ke dveřím. "Odjíždíme za půl hodiny." Řekla a odešla. Povzdechla jsem si. No fajn tohle mi vážně chybělo.
Nakonec jsem si dobalila své poslední věci a vyrazila k bráně, kde už na nás čekalo auto. Dimitri a Aiden už byli na svých místech a dokonce i Jillian, která se velice dobře bavila s Aidenem.
On jí něco vysvětloval a ona ho se zájmem pozorovala. Usmála jsem se. Jill jsem měla moc ráda. Asi takhle bych si představovala svojí sestru, kdybych nějakou měla. Což je nesmysle, protože když se mi moje vlastní matka zbavila, je mi jasné, že další děti by už nikdy neměla.
Cítila jsem na sobě pohled a zachvěla jsem se. Otočila jsem hlavu a setkala se s čokoládovýma očima strážce Belikova.
"Dobrý den strážce Belikov." Řekla jsem jeho formální jméno. Nechtěla jsem si na téhle cestě způsobit ještě víc problémů než předtím s Lissou.
"Dobrý den slečno Hathawayová." Opáčil. Usmála jsem se na něj.
"Nebylo by lepší, abyste mi říkal Rose?" zeptala jsem se ho. "Popravdě se mi vůbec nelíbí, když mi říkáte přímením."
"Dobře… Roza." Usmál se na mě. Způsobem jakým vyslovil, mé jméno mi přejel mráz po zádech, ale v dobrém způsobu. Líbilo se mi, jak mě oslovil. A jak mé jméno vyšlo z jeho rtů.
"No tak co budeme tady stát nebo budete tak laskavý a pojedeme." Vyprskl hlas Lissy. Podívala jsem se na ní a povzdechla si. Ona prostě nemůže aspoň jednou se chovat normálně a mile. Zatraceně co se stalo s tou milou holčičkou, která přišla na akademii a chtěla se semnou kamarádit?
Nasedli jsme do auta. Dimitri seděl za volantem a Aiden na sedadle spolujezdce. Docela jsem mu záviděla, protože já musela sedět na zadním sedadle, veprostřed abych oddělovala Lissu od Jill.
"Můžeš už laskavě zmlknout?" vydechl Jill. "Nikdo na ty tvoje blbé kecy není zvědavý."
"Sklapni!!!" vřískla na ní Lissa a mě málem praskli ušní bubínky.
"Rose kvůli tobě ohluchne." Vydechla Jill nevzrušeně.
"Neohluchne. A ty sklapni nebo si nepřej toho, co udělám!!!" vyštěkla Lissa.
"Bubu už se bojím." Řekla Jill a já protočila oči. A takhle to pokračovalo celou cestu. Nevím, ale mám takový pocit, že ono je to vlastně baví se pořád hádat a mají to rádi. Protože jinak nechápuproč si tak často vjíždí do vlasů.
No třeba to zjistím až dorazíme do jejich domu. Cesta byla poměrně dlouhá. Naštěstí jsme nemuseli někam zbytečně daleko cestovat, takže jsme jeli autem. To bylo naše jediné štěstí.
Cesta nám trvala něco okolo tří hodin a já už začínala mít těch dvou opravdu dost. Hlavou mi projížděla bolest a nejradši bych jim obou zalepila pusu, ale nemohla jsem to udělat. Bože co jsem komu udělala, že musím takhle trpět, ale na druhou stranu to mělo i světlou stránku. Celou cestu jsem mohla pozorovat Dimitrijovi rysy, které mě pořád fascinovali. Aidan taky nebyl k zahození, ale Dimitrijův styl mě oslovil daleko víc než jeho bratra.
Popravdě jsem si taky říkala, jestli vůbec jsou bratři. Neměli vůbec žádné podobné rysy a připadalo mi jako by byli stejně staří.
Najednou jsme se ocitli před obrovskou bránou, která měla na ní znak draka.
Typický znak pro rodinu Dragomír.
Brána se otevřela a my vjeli dovnitř. Dimitri zaparkoval na příjezdové cestě a my všichni vystoupili a šli rovnou k domu.
Lissa samozřejmě musela jít jako první. Všichni jsme šli za ní a ocitli jsme se ve velké vstupní hale.
"Má krásné dcery." Ozval se hlas Pana Dragomíra a sevřel v náručí Lissu a potom i Jill.
"Ahoj tati." Usmála se Lissa. Erick vzhlédl a podíval se směrem ke mně. Lissa se na mě otočila a usmála se znovu. "Tati tohle je moje kamarádka a budoucí strážkyně o které jsem ti vyprávěla. Rosemarie Hathawayová." Vydechla Lissa.

"Co?!" slyšela jsem zalapaní po dechu a hlas osoby, kterou jsem viděla naposledy před čtrnácti dny na fotce v kanceláři Alberty. Vzhlédla jsem a viděla na schodech ženu s rudými vlasy, které jsem měla říkat mami.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 26. června 2013 v 15:37 | Reagovat

wau tak to bude ešte zaujímavé.....už sa fakt teším :-D  :-D  :-D  :-D

2 "ROSE" "ROSE" | 26. června 2013 v 15:44 | Reagovat

bože tak to je masakr xD zajimalo by mě co se bude dít teď doufam že jim dojde že je to Rose kterou hledaji:)

3 Meri Meri | 26. června 2013 v 16:21 | Reagovat

Tak tohle bude fakt kér

4 Tali Tali | 26. června 2013 v 17:24 | Reagovat

Luxus!! tesim se na pokracko :D chci vedet jak budou reagovat ostatni az zjisti ze je Janine Rosina matka!! :D :D

5 gotička gotička | 26. června 2013 v 17:44 | Reagovat

tak to bude zajímavé.moc pěkná kapča :-D  :-D  :-D

6 Tessinka Tessinka | 26. června 2013 v 19:45 | Reagovat

Ty bláho !!! TAk to bylo něco !!! wow !!!! bomba !!!! začínají se mi líbit hádky sester Dragomírových :D rychle další !!

7 Klara Klara | 26. června 2013 v 20:07 | Reagovat

super kapitola, těšim se na další, jen tak dál :-)

8 April April | 26. června 2013 v 20:11 | Reagovat

Oh, můj bože, rychle další - je to ÚŽASNÉ! ;D Droga.. :3 <3

9 Arwen Arwen | Web | 26. června 2013 v 22:33 | Reagovat

Ja myslela, ze to uz Dimitri s Aidenem vedi..kdyz ma Rose stejne primeni.. Ale nemuzu se dockat rozhovoru Rose s Jdanine :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama